Zpráva z tisku: Učitelka Martina Bednářová v minulém týdnu využila hodinu slohu v 8. třídě na pražské Základní škole Na Dlouhém Lánu k šíření dezinformací týkajících se války na Ukrajině. Její výklad plný lží, které šíří ruská propaganda, si nahráli sami žáci. Učitelka na škole už neučí. Informoval o tom server Seznam Zprávy.

Vaši žádost o rozhovor jsem se rozhodla odmítnout, nicméně poskytuji Vám následující vyjádření:

Dne 8.4.2022 jsem však byla z donucení vedení školy a starosty MČ P6 nucena zaměstnání opustit. Stalo se tak bezprostředně po hodině slohové průpravy, jejímž tématem byla práce s informacemi. V hodině jsme se zabývali dnes tolik diskutovanou tematikou rusko – ukrajinské války a stručnými přehlednými dějinami obou států. Pracovala jsem pouze s ověřenými a historicky zdokumentovanými fakty.

Cílem této hodiny bylo, aby se žáci dokázali zorientovat v dostupných informacích, aby se naučili vnímat polarizaci společnosti, odlišný názor brali jako věc běžnou, která je nijak neohrožuje, dokázali s ním pracovat a neodsuzovali jej. Žákům rovněž vštěpuji, aby se při získávání jakýchkoliv informací vždy orientovali na více zdrojů a pomocí zdravého logického úsudku si vytvořili vlastní názory a postoje.

Jejich svobodné názory na cokoliv jsou v našem státu totiž zaručeny ústavou. Mohou se v nich rozcházet s druhými, ale od toho je tu právě demokratická diskuse.

Jakmile jim však někdo místo diskuse a argumentování začne vyhrožovat, zakazovat či zastrašovat, pokud si někdo začne přivlastňovat právo určovat, co se smí a nesmí říci, a stanovuje limity, pak už se nejedná o žádnou svobodu slova, to už není demokracie, nýbrž zastrašování a diktatura. Utvrzuje je pak pouze v tom, že argumenty nemá a pravda je jinde, než tvrdí.

Sama hovořím čtyřmi jazyky, jsem tedy schopna si opatřit informace nejen z tuzemských zdrojů, ale srovnám se i s tiskem německým, ruským a francouzským, čímž zároveň odpovídám na Vaši otázku, odkud čerpám informace nejen k politickému dění.

Své „postavení mimo službu“ iniciované jedním z rodičů, schválené vedením školy a podpořené starostou Prahy 6, jehož důvody mi dosud nikdo nevysvětlil a nejsou mi známy, vnímám jako alarmující popření všech demokratických principů a svobod v tomto státě a bezprecedentní omezení slova a názoru.

Pochopila jsem ale jednu věc. Vedení školy ani panu starostovi nejde o děti, ani o jejich vzdělání. Jak jinak si vysvětlit, že po dvou letech výuky omezené kovidovými opatřeními, kdy doháníme, co se dá, je připraví o kvalifikovaného, zapáleného a úspěšného češtináře?

Až doposud jsem byla přesvědčena, že doby „my víme, co si myslíš“ či „každý kdo souhlasí/nesouhlasí, bude…“jsou nenávratně pryč. Jak je ovšem vidět, nejsou. A je mi z toho hodně, hodně úzko.